Mník jednovousý
11. ledna 2012
Mník jednovousý (Lota lota) je trochu záhadná ryba žijící převážně nočním životem v čistých chladnějších vodách lipanového a parmového pásma. Na rozdíl od většiny našich druhů je nejaktivnější v zimním období, kdy se také vytírá. O seznámení s historií umělého výtěru a současné produkci mníka jsme požádali osobu nejpovolanější - pana Jaroslava Vogla, člena Rady ČRS, hospodáře Zpč. ÚS ČRS Plzeň a jednatele MO Tachov.
|
Mník, tajemná ryba, skutečně domácí, před třiceti lety ne příliš hojně se vyskytující - víceméně z hecu jsem se koncem sedmdesátých let minulého století začal intenzivně o tuhle nádhernou příšeru zajímat. Nebylo to snadné z několika příčin. První vážná překážka spočívala v nedostatku informací o životě a nárocích tohoto druhu. Z tehdy dostupné literatury jsem se dočetl několik málo informací, ze kterých bylo důležté jen to, že mníci se vytírají v zimě, většinou pod ledem, a vytvářejí početné skupiny. Při podzimních výlovech pstruhů se mi podařilo chytit 6 exemplářů o velikosti 35 cm. Ani po zevrubné prohlídce jsem nedokázal určit pohlaví.
V té době jsme provozovali malou líheň umístěnou ve stráni, kterou držela kamenná klenba.
|
|
Pod dvěma stojany jsme měli umístěný odkulovací žlab, kam jsem těchto šest mníků ubytoval. Po výtěru pstruhů jsem následně při každé návštěvě líhně prohlížel namátkou dva exempláře až jsem někdy po Vánocích zjistil, že kus, který držím v ruce, pouští mlíčí. Nezbývalo, než vyhrnout rukávy, ponořit ruce do 1,5 °C teplé vody a pokusit se získat také jikry. To se podařilo, vytřel jsem dvě jikernačky. Pohlavní znaky byly již v této době vcelku dobře znatelné. Protože nikdo přede mnou ještě mníky uměle nevytíral, nastal další krok do tmy. Po smísení jiker a mlíčí jsem postupoval stejně, jako u lososovitých ryb s tím, že jsem pracoval s materiálem titěrným, velikost jiker mníka jen zřídka přesáhne 1 mm v průměru, jikry jsou lehké a ve vodním sloupci se chovají jako kosmonauti ve stavu beztíže. Opatrně bylo třeba jikry propláchnout několikrát vodou a umístit do připravené láhve. V té době jsme používali k inkubaci jiker lipanů litrovou láhev od rumu s odstraněným dnem - od rumu proto, že měla závit na hrdle, což umožňovalo našroubovat náústek a následně nasadit hadici s přívodem vody. Potom už nezbývalo, než čekat na to, co se bude dít.
|
Dělo se. Jikry se vyvíjely, a jak plynul čas, tak začaly měnit barvu od zelené až po konečnou černou. Pomocí lupy lze vysledovat vývoj zárodku přes oční body až k vykulení plůdku. Celý tento proces trvá dva měsíce. Plůdek je samozřejmě velice drobný, ale vcelku dobře snáší časné předjarní rozmary počasí a v příznivých podmínkách velice rychle roste. Za půl roku dokáže dorůst až do velikosti 18 - 20 cm. Běžná délka těchto půlročků je 12 cm.
|
Z mého prvního výtěru se podařilo odchovat 75 exemplářů o délce 14 cm z vysazeného počtu 150 000 ks váčkového plůdku. Bylo to malé procento jako daň neznalosti chování mníků, kteří až do velikosti 3 cm mají snahu migrovat s vodou. Dnes jim v tom bráníme a výsledky jsou lepší.
Při neskutečné plodnosti mníka je s podivem, že stále ještě není stav počtu jedinců ve volných vodách na takové úrovni, abychom mohli konstatovat, že už se nemusíme zabývat jeho umělým chovem. Působí zde celá řada negativních vlivů. Jako jeden z nejhorších vidíme fakt, že nekontrolovaný výskyt norka amerického ve volné přírodě je příčinou opětovného vymizení mníka z míst, kam se jej podařlo vrátit. |
Když je řeč o škůdcích, nedá mi to a musím vyzdvihnout predátora ze špičky ledovce - a tím není nikdo jiný, než pán tvorstva. Kupodivu ne v roli lovce, ale zákonodárce. Zní to podivně, ale když nahlédnete do příslušných zákonů a vyhlášek, pochopíte. Na základě zákona č 114/1992 Sb., respektive jeho prováděcí vyhlášky, zjistíte, že mník je kriticky ohrožený druh i přes to, že dnes je prakticky zvládnutá technologie jeho chovu - tím, že je stále veden jako ohrožený druh, nesmí být chován bez výjimek, o které je třeba žádat příslušný orgán státní správy. Další výjimku je třeba mít k vysazování, lovu a k přivlastňování oprávněným lovcem.
Tyhle byrokratické požadavky jsou jednou z hlavních příčin, proč se chovem mníků zabývá jen málo chovatelů. ČRS je zatím ještě téměř výhradním vykonavatelem rybářského práva na tekoucích vodách, je schopen zajišťovat příslušné výjimky a poskytovat svým členům možnost lovu mníků, aniž by je dostával do rozporu s někdy nesmyslnými zákony.
|
Faktem také je, že četnost úlovků mníků není nijak závratná. Jejich výskyt v mimopstruhových revírech je však téměř ojedinělý a v revírech pstruhových jsou díky povoleným způsobům lovu prakticky neulovitelní. Tam, kde se mník vyskytuje a kde můžeme použít nástražní rybku, pokud možno živou, máme při poklesu teploty vody na 5-6 stupňů slušnou šanci na jeho ulovení. Ryby ze pstruhových revírů potom poslouží jako generační materiál, ten však mohou lovit pouze ti, kteří disponují příslušnými výjimkami a samozřejmě dalším oprávněním, zejména pak souhlasem uživatele revíru a kvalifikačnim předpokladem.
V těchto dnech je aktuální vzpomínka na mníky - jejich doba rozmnožování se schyluje ke konci a je položen základ k jejich další reprodukci. V líhních máme zhruba 6 mil. kusů jiker, což je slibná zásoba k úspěšnému pokračování chovu. Nyní už musíme nechat pracovat přírodu a doufat ve standardní průběh zimy. Nějaký mráz a sníh přitom není na závadu. |
