Jackson Trophy 2017

Z pohledu závodníka

Po delší době jsem se rozhodl k účasti na rybářském závodu a již od ledna se těšil na 9. září až si budu moci s kolegou zavláčet na jednom z těch největších, kterým je Jackson Trophy. Vodní dílo Hracholusky, kde se závod pořádal, znám spíše z vyprávění a z lodě toho moc nachytáno nemám, ale zkusit jsem to chtěl. Příjezd do místa konání byl již v pátek 8. září a po ubytování jsme spustili loď na místo kotviště. Kotviště bylo dobře hlídané, každá loď měla své místo dle pořadového čísla při registraci. Jdeme na večeři, nachystat udice a promyslet taktiku lovu na první den závodu.

Je ráno, 6:00 hodin, 9. září 2017 a chystáme se do akce. Po nanošení několika kg nástrah a 8 prutů, nahazuji motor a čekáme na signál k odstartování závodu. U některých z 57 posádek je znát mírná nervozita a lodě pojíždí v okolí kotviště sem a tam. Po signálu všichni vyjíždí na plný plyn a ukazuje se kdo má výkonnější motor. Některé lodě vypluly pouze s el. motorem jiné mají motor o výkonu 250 koní. Ty nejrychlejší lodě byly omezeny na max. rychlosti, jejíž dodržování kontrolovali pomocí GPS. Náš záměr byl vyjet z kotviště v kempu Na Radosti směrem k ústí Úterského potoka nad Pňovanským mostem. Při rychlé plavbě stejným směrem a většinou i na stejné místo, jsem se kochal pohledem na rychlejší lodě, které se postupně vzdalovaly v mlze. Některé lodě překřížily naší cestu a naše loď pak na jejich vlnách úhledně klouzala, nebo naopak narazila do vlny a její příď byla vymrštěna tak prudce, že jsem začínal mít strach. Po příjezdu na naše vytipované místo už některé posádky zdolávaly první ryby. Většinou se jednalo o okouny a candáty v pozdějších hodinách pak boleny a štiky. Zkoušíme tahat těžkou třpytku při dně a padá nám první ryba, kterou byl pravděpodobně candát. Další hodinu jsme bez záběru, pak nám u lodě spadne cca 45 cm štika. Vyjíždíme výše do přítoku Úterského potoka, odkud se již vracejí některé, možná úspěšné posádky. Prakticky všechny slibná Top místa jsou již prochytána a je těžší rybu něčím překvapit. Lovíme několik okounů a taháme štiku 50 cm.

  Závod končí v 15:00 hodin a musíme být v kotvišti na čas, abychom nebyli penalizováni. Bohužel se nám nepovedlo ulovit candáta ani bolena a tak s přihlédnutím na lepší výsledky ostatních posádek už nemáme šanci na dobré umístění.

Začíná deštivý druhý den závodu a nová taktika. Na slušné umístění již nedosáhneme a proto se snažíme ulovit největší rybu závodu v kategorii bolen, štika, candát, nebo okoun. Vybíráme si slibnou zátoku, která je jenom „naše“. Je v ní plno ouklejí do kterých najíždí slušný bolen a malé rybky prohání okouni. Po půl hodině přichází první záběry a lovíme okouny 27 a 28 cm, jeden okolo 40 cm nedobral pořádně nástrahu a padá. Po další půlhodině přichází záběr od štiky cca 60 cm, která nám řeže vlasec a i s nástrahou odplouvá. Zkouším ji přemluvit na woblera a daří se, ale už opatrná štika s uříznutou gumou v tlamě, pořádně nástrahu nedobere a po chvilce padá. Boleni loví pravidelně, ale nedaří se nám najít vhodnou nástrahu. Přejíždíme na jinou lokalitu a střídavě zkoušíme ulovit candáta na gumu, nebo v okolí skal přelstít větší štiku či okouna. Po hodině se opakuje stejný proces se štikou s tím rozdílem, že tato měla pouze cca 40 cm. Všechna místa jsou prochytána a tak se vydáváme k hrázi, kde jsme ještě nebyli. Zajíždíme do zátoky zvané Sloní chobot, zde již loví dvě posádky a z prochytaného úseku se nám daří vylovit jednoho okounka. Čas je neúprosný a protože druhé kolo závodu končí už ve 13:30 hodin musíme se vydat na cestu zpět.

Přijíždíme do kotviště, většina posádek už nakládá své lodě a balí se na cestu domů. Ti, kteří věděli o svých dobrých výsledcích, zůstávají na předání cen a zaslouženě odpočívají. Největší ryby závodu byly bolen 65 cm, štika 75 cm, candát 56 cm a okoun 39 cm.  

Osobně jsem rád za další životní zkušenost a doufám, že se závodu Jackson Trophy ještě někdy zúčastním.