Budou ryby v našich řekách opět volně migrovat?

aneb obnova volně tekoucích toků podle evropského Nařízení o obnově přírody

David Kortan, Povodí Vltavy, státní podnik

 

Ve snaze zabránit stále rychlejší degradaci životního prostředí včetně vodních ekosystémů bylo v roce 2024 schváleno na evropské úrovni tzv. Nařízení o obnově přírody (nazývané také „Zákon o obnově přírody″), jehož účelem a hlavním cílem je podpora obnovy ekosystémů a zastavení úbytku biologické rozmanitosti. Součástí tohoto právního předpisu je také obnova říčních ekosystémů, včetně obnovy migrační prostupnosti a obnovy přirozených funkcí říčních niv.  To v praxi znamená umožnit, aby řekou mohly proplouvat nejen ryby do svých trdlišť, ale aby se s vodou mohl pohybovat i říční štěrk, aby řeka mohla sama tvořit své koryto a vodě bylo umožněno při vysokých průtocích rozlít se do krajiny, zkrátka aby řeka nebyla spoutaná, ale volná. A protože většina našich řek je spoutána překážkami poměrně hodně, budeme pro splnění požadavků legislativy muset některé překážky odstranit.

 

Podle Nařízení o obnově přírody mají evropské státy provést opatření ke zvýšení biodiverzity a obnově ekosystémových funkcí přirozeně fungující krajiny, která nám poskytuje čistou vodu, vzduch, opylování úrody, ochranu před povodněmi, suchem a požáry. Zdravé ekosystémy totiž pomáhají stabilizovat klima a tím snižují rychlost klimatické změny, snižují riziko vzniku přírodních katastrof a zajišťují obživu pro lidskou společnost.

Jednou z částí tohoto Nařízení, která se přímo dotýká naší činnosti jako správce toků, je článek 9. „Obnova přirozeného propojení řek a přírodních funkcí souvisejících záplavových území″. Obnova konektivity řek je podpůrným cílem pro dosažení obnovy ekosystémů. Podle tohoto článku mají členské státy EU zpracovat evidenci člověkem vytvořených překážek v korytech vodních toků, bránících přirozenému proudění a komunikaci řeky s říční nivou, přičemž má být posouzen i jejich socio-ekonomický význam.

Překážky, které již nemají žádné využití, mají být navrženy k odstranění. Nejdiskutovanější částí Nařízení o obnově přírody je aktuálně dílčí cíl, kterým je obnova 25 000 km toků v EU do stavu volně tekoucích do roku 2030, a to především odstraňováním nevyužívaných bariér v korytech vodních toků. Každý evropský stát tedy musí vybrat překážky na tocích, které mohou být odstraněny, určit kdy tyto překážky budou odstraněny, a především kolik km volně tekoucích toků se odstraněním těchto bariér získá. 

Význam migrační prostupnosti řek pro ryby je diskutován již mnoho let, ale s novou evropskou legislativou přichází povinnost zajistit u některých koryt vodních toků obnovu všech jejich přirozených funkcí. Udělat vodní tok volně tekoucím tedy neznamená jen migrační zprůchodnění rybím přechodem. Ten totiž neřeší další a často mnohem větší problémy, které jezy a přehrady způsobují. Mezi ty nejpatrnější     patří    změna prostředí, kdy z proudné vody se stane voda stojatá a původní druhy živočichů zde nenachází vhodné podmínky k životu. V nadjezí dochází k usazování sedimentů a zanášení dna, voda se nadměrně prohřívá a u dna dochází ke kyslíkovým deficitům, anaerobním procesům a uvolňování metanu. Neviditelným, ale velmi významným problémem je pak zadržování hrubých říčních sedimentů, které proud přirozeně unáší a které se postupně usazují níže v korytě vodního toku. Pokud tyto sedimenty nepostupují dále, dochází ve spodních částech toku k jejich nedostatku a tím k zahlubování koryta vodního toku, což následně vede k poklesu hladiny spodní vody. Volně tekoucí řece je také umožněno, aby se v případě vyšších průtoků mohla rozlévat do okolní krajiny a nasytit půdu vodou.

V České republice se na tomto nelehkém úkolu již intenzivně pracuje. Ministerstvo životního prostředí sestavilo pro řešení problematiky obnovy konektivity řek pracovní skupinu, složenou ze zástupců ministerstev (MZe, MŽP), státních podniků Povodí, Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK), univerzit, výzkumných ústavů a několika dalších odborných organizací. V této pracovní skupině má samozřejmě své zástupce i Český rybářský svaz. Rozhodování o tom, jaká opatření budou muset být na našich řekách realizována a kde to bude možné, se tak účastní mnoho odborníků z širokého spektra zájmových organizací.

A co se tedy zatím podařilo a co naše řeky v budoucnu čeká? Na základě úzké spolupráce mezi Agenturou ochrany životního prostředí a správců toků, tedy státních podniků Povodí a Lesů ČR byla vytvořena celonárodní databáze překážek na tocích. Správci toků také na celém území ČR vybrali ty řeky a potoky, které ještě mají potenciál k nápravě a kde tedy investice do nápravných opatření budou smysluplná a realizovatelná. Toky byly vybírány podle dostupných podkladů a znalostí na základě počtu a polohy překážek na tocích (hráze, jezy, rybníky, opevnění břehů), využití krajiny, možnosti výskytu ryb, migračních koridorů a chráněných území na tocích. Tímto způsobem byly analyzovány všechny vodní toky v ČR delší než 3 km a byly rozděleny do 5 kategorií podle potenciálu splnit požadavky Nařízení o obnově přírody – tedy stát se „volně tekoucími“. Na takto vybraných řekách a potocích pak budou prověřovány konkrétní možnosti obnovy přirozené konektivity včetně odstranění či úpravy překážek – jezů i břehového opevnění. Návrhy na odstranění staveb budou samozřejmě důkladně prověřeny na základě jejich funkcí a reálných možností – zda by například odstraněním jezu či břehového opevnění nedošlo k ohrožení majetku při povodních. Vybírány jsou také lokality vhodné k obnově záplavového území jako opatření pro zadržení zásoby vody v půdě pro období sucha. Tyto lokality budou vybírány především nad oblastmi ohroženými povodněmi jako součást přírodně blízkých protipovodňových opatření a dále v povodích zdrojů pitné vody s cílem co největšího zadržení vody v krajině. 

Je tedy možné, že se v příštích letech budete setkávat na svých oblíbených revírech se zdánlivě destruktivními pracemi v korytě toku – těžkou technikou, která bourá či přestavuje desítky let starý jez či břehové opevnění. Věřte ale, že je to činnost, která má pomoci našim těžce zkoušeným řekám a potokům alespoň trochu opět „volně dýchat” a rybám i ostatním vodním živočichům najít si opět volnou cestu řekou, za potravou i na svá oblíbená trdliště.